O stévii

STÉVIE - Stevia rebaudiana Bertoni neboli stévie cukrová

Stévie je dosud pro mnohé neznámý pojem, přičemž účinky stévie a výrobky vyhotovené z ní využívá již více než 170 milionů lidí po celém světě. Stevia rebaudiana jak zní její oficiální název, je rostlinka pocházející ze severovýchodní Paraguaye a přilehlých oblastech Brazílie. Již mnoho století je hojně využívána domorodými indiány, zejména z kmene Guarani, kteří ji využívají ke slazení nápojů, jídel, pro léčivé účinky jako je hojení ran, pálení žáhy a zejména ke žvýkaní, což vede k prevenci kazivosti zubů nebo paradentózy.

V roce 1905 byla zařazena do rodu Stevia americkým přírodovědcem a dostala jméno Stevia rebaudiana Bertoni. V dnešní době můžeme Stévii nalézt také i v okolí Činy, Japonska, Španělska nebo Izraele, kde se pěstuje ke komerčním účelům.

Stévie je známá především proto, že je neuvěřitelně sladká a na rozdíl od cukru nekalorická, přičemž jsou její účinky léčivé. Sladkost rostliny způsobuje obsah látek glykosidů. Základní a hlavní glykosidy tvoří steviosid, rebaudiosid A, rebaudiosid C a duklosid A. Nejlepší vlastnosti
pak představují látky glykosidů rebaudiosid A. Mají největší sladivost a při vyšší koncentraci nejsou tolik hořké. Samotné výrobky, které obsahují rebaudiosid A patří mezi právě ty nejkvalitnější, optimální je, aby výrobek obsahoval alespoň 40 % rebaudiosidů A z 90 % glykosidů.

Sladké látky jsou pak obsaženy v celé rostlince kromě kořenů. Největší podíl glykosidů se nalézá na listech. Stévie má 200 – 300 x vyšší sladivost než řepný cukr. Záleží na způsobu jejího pěstování i v jaké podobě je používána.

První způsob využívání stévie jsou její čerstvé lístky a nať, které se mohou používat jako sladidlo místo cukru do čaje, nebo jiných nápojů jako je například mochito, či při přípravě různých druhů jídel. Chuť stévie není stejná jako cukr, protože je v ní cítit trochu lékořicová pachuť, ovšem vše je jen o zvyku a způsobu jak se stévie zpracovává.

Druhý způsob je využívání sušených listů a natí. Tento způsob je výhodnější, neboť sušené části rostliny mají mnohem větší sladivost a účinky, než čerstvá stévie. Naopak kvůli silnému aroma se vytrácí možnost využívat rostlinku do všech druhů jídel, protože by se mohla změnit jejich chuť. Což je možné také zmírnit citronovou šťávou nebo skořicí, vše záleží na způsobu přípravy.

Největší využití sušených částí pak přichází při tvorbě domácích výluhů a mastí, které slouží nejen k oslazování nápojů a jídel, ale především pro léčivé účinky. Výčet léčivých účinků naleznete zde.

Stévie jako rostlinka může dorůstat výšky až cca 100 cm. Lístky mají sytě zelenou barvu, podobnou mátě, u mladších rostlin jsou lístky lehce ochlupené. Díky šlechtitelským postům se z jednoleté rostliny stala rostlina víceletá. Jedná se o subtropickou rostlinu, která snese teplotu
do 5°C, pod 5°C rostlina vadne.

Rostlinka se v Česku může pěstovat venku v období od začátku května, kdy je nejlepší jí zasadit, až po polovinu září, kdy se začínají teploty snižovat. Právě ke konci svého růstu dosahují lístky Stévie největší podíl sladivosti. To je zapříčiněno tím, že stévie si ukládá sladké glykosidy, aby se chránila před snižující se teplotou vzduchu a snižujícímu se slunečnímu záření, Proto, aby stévie vyprodukovala co největší množství sladkých listů, je nutné ji pravidelně lístky zastříhávat, a to okolo 45 % celkového množství. Pravý čas přesazení květiny do domácích prostor nebo zimní zahrady se nejlépe pozná podle bílých květů, které začnou na rostlince růst v období jejího konečného dozrání. Potom je nutné květinu zazimovat a počkat na příchod teplých jarních dnů, aby se proces mohl zase opakovat. Zásadou pro pěstování Stévie je nutné vědět, že tato rostlinka miluje světlo, teplo a vlhko.

Historie Stévie

Jako první stévii používal indiánský kmen Guarani.

1931 – počátek krystalizace stévie

V tomto roce začali francouzští chemici krystalizovat glykosidy, které dávají stevií sladkou chuť. Zjistili, že látky byly až 300 krát sladší než sacharóza.

1970 – Japonsko schvaluje Steviosid

Kolem roku 1970 bylo v Japonsku zakázáno používání umělých sladidel, které byly vyráběny v chemických laboratořích. Důvodem byly obavy, že jsou zdraví nebezpečné. Proto se hledalo nejvhodnější sladidlo. Po důkladném zkoumání byly japonské orgány přesvědčeny o bezpečnosti stévie. V tomto roce bylo schváleno použití stévie jako náhradní sladidlo pro použití v potravinách. V roce 1977 začalo komerční pěstování stévie.

Dnes již ke kávě či čaji dostanete v Japonsku stévii.

1980 – 1991 – zákaz stévie v USA

V roce 1991 byla stévie povolena, s označením doplněk nebo součást stravy

2011 – uvedení na trh v EU